Mám já svoje místo, které je jen mé? Otázka dne!

Dnes začala v mé skupině ŽENY V ONLINE SVĚTĚ 21 denní výzva pro naše blogy. Je to skvělá možnost osvojit si nový návyk a začít pravidelně psát na své blogy něco nového. A právě proto píši tento článek, protože je to první zadání z výzvy, které mluví o mém oblíbeném místě. Takže pokud máš blog, chybí ti pravidelnost nebo nápady na obsah přidej se k nám!

Popravdě to byl masakr vymyslet témata, které by byly nějak přínosné pro naše blogy, nebyly to „žvásty“ do prázdna a hlavně měly přínos i pro čtenáře. Mohly nás přes ty blogy trochu více poznat, poznat naše světy a také to, co nás baví a co milujeme. A tak jsem se rozhodla, že začnu zvolna až k těm těžším tématům, které otestují naše blogerské i spisovatelské zkušenosti. Ale nebojte, nic těžkého to nebude.

Úkol dnešního dne: Zamyslete se nad svým oblíbeným místem na světě.

Může to být pokoj ve vašem domě, kavárna, město nebo venkov… Co ve vás vyvolává to místo? Vzpomínky, pocity..? Pište, co vás napadne.

Jak by vypadal můj vysněný prostor?

Mám já své místo, svůj koutek?

Když jsem publikovala dnešní zadání došlo mi, že vlastně ani nevím esi nějaké své místo mám. Než jsem se odstěhovala s manželem do našeho společného bytu, měla jsem svůj pokoj. To bylo moje království. Vše tam bylo podle mě. Zdi, nábytek, moje DIY výrobky to vše podporovalo a motivovalo mou kreativní tvorbu.

V našem společném bytě jsem si vytvořila svůj pracovní koutek, který jsem si vyzdobila a snažila se, aby vypovídal o tom, kdo jsem, co mne baví a co mě pomáhá být tvůrčí a kreativní. Jenomže už tam to začalo trochu skřípat.

Myslím tím, že to začalo tak nějak upadat.

Vlastně jsem začala mít pocit, že ztrácím to své vnitřní já. Tu kreativní duši. Že ji mé dospělé já snaží udupat její hlas.

Ano, stala jsem se matkou a snažila jsem se, aby náš byt vypadal hezky, byl to domov a byl čistý a poklizený a tak nějak dospělý a právě to vedlo k tomu, že jsem nechtěla, aby můj koutek byl tak nějak „výkřikem“ ze tmy.

Abych to vysvětlila. Jsem hodně kreativní člověk. Mé vysněné místo, má pracovna, prostor kde tvořím a realizuji své sny je plný barev.

Každá stěna je jinak vymalovaná. Na jedné stěně je velká nástěnka plná výstřižků z časopisů, věcí co se mi líbí a mých snů. Na druhé stěně je spousta rámečků s krásnými fotkami mne a syna, s motivujícími citáty. Na další stěně je velké francouzké okno, které vede na terasu, kde když je krásné počasí tak tam pracuji na útulné barevné pohovce. Ano! Vše by bylo v mém království barevné, až by z toho zrak přecházel.

A proč?

Protože množství veselých barev, hrajících jedna přes druhou pořádnou popovou hudbu ve mne probouzí velký nával energie a tvůrčí síly, což jsem si uvědomila právě teď jak tu píši, že právě proto miluji barvy. Protože mé pravé já je prostě kreativní blázen. Občas se chovám jako třeštiprdlo, které může být svému synovi spíše sestrou než maminkou, což často i slyším, protože prý vypadám na svůj věk velmi mladě. Ha ha ha! Ale já jsem prostě taková. Věčný optimista, smíšek ( a to i v těch nejtěžších situacích, které jsem zažila), kreativec a originál.

Když se vrátím k té své představě, tak poslední stěna by byla jedna velká knihovna plná všech mých oblíbených knih. Mimo jiné jsem totiž velký knihomol. A když nad tím tak přemýšlím, tak můj nový byt má části z mé představy v různých koutech. Na zdech v naší ložnici mám různě rozvěšené obrázky, fotky i citáty. Na chodbě mám velkou knihovnu plnou barevně roztříděných knih. Nad psacím stolem v obývacím pokoji mám nástěnku snů a motivace a celý náš byt hraje díky synovým hračkám a krabicím s hračkami barvami.

Pokud se nad otázkou zamyslím teď a vezmu to více do hloubky toho, jak se mám v daném místě cítit. Mé oblíbené místo podle mých snů je vlastně můj nový domov, který tak nějak intuitivně a postupně ladím podle mého vnitřního já. Nic z toho jsem si ještě ráno neuvědomovala, až teď postupně jak o tom přemýšlím, tak se ty myšlenky skládají jedna vedle druhé a dávají mi jasnou a správnou odpověď na otázku dnešní 21 denní výzvy pro naše blogy.

Pokud jste ještě neusnuly a jste pořád ještě tedy tak vám chci ještě něco říct a budu o tom mluvit ještě často v naší komunitě. Psaní není jen o dokonalých prodejních textech nebo románu, který se stane bestselerem, je to hlavně o tom poznat více sebe samotnou, poznat své téma, které mne baví nebo svůj obor o kterém píši více do hloubky. Stát se na toto téma expertem. Je to o tom utřídit si myšlenky, vypsat se z bolesti a nebo se pochlubit úspěchem. Psaní je radost nikoliv naše povinnost!

Jak po dnešku vidíš psaní ty? Ještě stále je to pro tebe těžké? Něco do čeho se musíš nutit, nebo tě dnešní otázka přiměla napsat článek, který se ti psal tak snadno, jako bys o tom mluvila s kamarády u vínka?

Pokud to ještě není ono, nevadí. Zeptám se ke konci výzvy, protože věřím, že si díky této výzvě psaní doslova zamiluješ a začneš svůj blog psát pravidelně a s radostí!