RECENZE: Bojovnice za lásku, překrásný román, co musíte ČÍST!

„Čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden.“ — George R. R. Martin

Ještě jsem neměla nikdy možnost číst podobnou knihu, která by měla takovou hloubku, a tak moc mě vzala za srdíčko. Kniha Bojovnice za lásku musela stát autorku mnoho sil, aby se tak moc otevřela světu a ukázala se v zcela jiném světle a stránce, kterou mnoho z nás před ostatními skrývá. Někdy úmyslně, jindy zcela nevědomky.

Kniha je autobiografickým románem a poukazuje na problémy týkající se bulimie a podceňování. I možná proto jsem právě sáhla po této knize ve spolupráci s nakladatelstvím MEGAKNIHY, kteří mi nabídli knihu k zrecenzování. Dalším důvodem nejspíš bylo, že mě samotný příběh v anotaci zaujal a chtěla jsem si knihu přečíst, i když se jednalo o zcela první autobiografický román, který jsem kdy četla. Ale jak se říká, všechno je jednou poprvé :).

A co se o knize píše na e-shopu?

„V deseti letech jsem si uvědomila, že jsem buclatější, neupravenější, jakoby mastnější než jiné dívky. Ztratila jsem sebevědomí. Začala jsem své tělo pociťovat jako oddělenou, cizí věc a připadalo mi divné, že mě lidé zkoumají a soudí podle toho, co vidí, protože to nemělo moc společného s tím, kdo jsem skutečně byla. (…) Na veřejnosti jsem se cítila obnažená, vystavená všem na odiv, totálně zranitelná. A tak jsem začala své tělo nenávidět. Nejen jeho tvary, přestože jsem si ošklivila i je. Nenáviděla jsem skutečnost, že vůbec mám nějaké tělo. Znemožňovalo mi být úspěšná jako dívka. Vesmír mi předložil velice jasná pravidla ženskosti: buď malá, tichá, křehká a stoická, éterická, uhlazená, a nesmíš prdět, potit se, krvácet, mít nafouklé břicho, být unavená, hladová nebo po něčem prahnout. (…) Ale místo abych pochopila, že se světem je možná něco špatně, usoudila jsem naopak, že je něco špatně se mnou.“

Bojovnice za lásku je srdceryvná a inspirující autobiografie, která sděluje, že všichni jsme rození bojovníci: silní, stateční, schopní unést tíhu naší bolesti a že láska existuje pro nás všechny. Příběh Bojovnice za lásku je určený pro ty, kteří touží po hlubších a pravdivějších vztazích, a také po bohatším a autentičtějším životě.

Kdo svůj příběh vypráví?

Glennon Doyle Melton napsala ohromující autobiografii, ve které odhaluje, jak ženské a mužské ideály znemožňují, aby se žena a muž doopravdy poznali. Zachycuje i krásu vzniklou poté, kdy se partneři zaváží oprostit od všeho, co se naučili, čímž se konečně mohou, po třinácti letech manželství, skutečně zamilovat.

Podívejme se také, jak knihu vidí další čtenáři. Na e-shopu MEGAKNIHY, získala kniha tři a půl hvězdičky, což je velmi slušné hodnocení na autobiografický román. Nemyslíte? 🙂

Knihu jsem četla poměrně dlouho, jelikož jsem nejen na blog, ale ani na samotné čtení neměla teď vůbec příliš mnoho času. Manžel měl nehodu na motorce a skončil s nohou v sádře a pak ještě operací a čeká na další. Nebylo to pro mě vůbec těžké, pomáhat mu se vším, co bylo třeba a do toho se starat o domácnost a dítě, které stále potřebuji naši pozornost. Naštěstí jsme brzy našli správný rytmus a brzy jsme se se vším poprali a já jsem se opět mohla začít věnovat čtení i psaní. 🙂

….Můj pocit klidu a míru zmizí. Ne, ne. Takový plán by nefungoval. To by prostě vůbec nevyšlo. Nesmím je ztratit. Budu navždycky předstírat pevné manželství, pokud to bude znamenat, že jim nebudu muset zlomit srdce.….

Úryvek z knihy str. 133

Každý autobiografický román s sebou nese obrovský příběh, který vás vezme za srdíčko. Tohle je jeden z důvodů, proč se těmto knihám vyhýbám. Hodně mě vezmou za srdce a mnohdy si u nich i pobrečím. Někdy stačí abych četla něčí příběh na internetu a když je dost smutný, brečím i u 15 minutového příběhu :D.

Příběh „Bojovnice za lásku“ má hloubku a skutečně ho doporučuji nejen milovníkům autobiografických románů, ale také těm, kteří si přečíst příběh skutečné bojovnice, příběh z reálného života, žádné fantasy ani vymyšlené zápletky. Skutečný příběh jedné ženy, který napsal sám život.

Autorka zde popisuje soustu vážných témat ať už se jedná o bulimii, alkholismus, pocit méněcennosti, deprese či vážná onemocnění. Musím přiznat, že život Glennon, bych vážně nechtěla prožít, ale aspoň mi kniha ukázala, že nejsou jen lidi, kteří se prezentují navenek, jako že mají perfektní život jako z pohádky či filmu, ale jsou mezi námi i lidé, kteří se nebojí říct celému světu: „Já jsem to prostě posrala!“

Hodně jsem se sžila v části, kde Glennon popisuje, jak jí byl manžel nevěrný a se vším se musela sžít a nějak poprat a to především kvůli dětem. Je to část, kterou jsme měli společnou, ono totiž není to tak dávno, co jsem si i já něco podobného prožila a ještě to stále není za mnou a nejspíš dlouho nebude. I já jsem se musela s mnohými věcmi poprat kvůli synovi, nechci být ta, co zničí něco, co doteď perfektně fungovalo (více v článku, který pro vás již brzy chystám zveřejnit).

Musím říct, že skoro po půl roce pauzy ve čtení (vysvětlím také v zmiňovaném článku) jsem za tuhle knihu nakladatelství MEGAKNIHY velmi vděčná. Byl to román, na který jen tak nezapomenu. Ten hluboký příběh, hloubka a síla myšlenek, které se honily Glennon hlavou a celý její někdy velmi hodně smutný příběh mě naučili, že nejsem jediná, kdo má někdy trápení a někdy můžu být ráda za to, co mám a že to není ještě horší.

Pokud máte rádi autobiografii a nebo si chcete přečíst velmi povedenou knihu, pak vám doporučuji knihu „Bojovnice za lásku od Glennon Doyle.“ A ti z vás, kdo ji už četli, napište mi pod článek, jak na vás kniha působila nebo jak vás samotných kniha zaujala či naopak. Těším se na Vaše komentáře.

Vaše knihomolka Vikyy

Zdroj citátu: https://www.databazeknih.cz/zebricky/nejoblibenejsi-citaty