Někdy není pozdě začít ZNOVU….

Velmi stručný příběh z mého života, o kterém bych vám ráda začala psát…..

Když jsem si ho brala věřila jsem tomu, že to bude jako v pohádce a budeme mít snovou budoucnost. Náš prcek už měl deset měsíců a byli jsme šťastní, všichni to okolo nás říkali a my jsme na to byli pyšní. Svatba byla překrásná, i když téměř celý obřad dítě probrečelo, že jsem si ho musela vzít i do náruče. Byli jsme spolu, řekli jsme si své „ANO“ ve třech a já byla šťastná. Ale jak se říká, nikdy nic netrvá věčně.

Měli jsme pár týdnů do našeho prvního výročí. Doma to bylo jako na ostří nože. Neustálé hádky. Manžel chodil pozdě domů z práce, když měl volno jel se projet na motorce a já byla na všechno doma sama. Dítě, domácnost, dva psi a spousta dalších povinností padla pouze na mou hlavu. Neměla jsem čas na sebe, byla jsem unavená, otrávená a děsně ale vážně děsně naštvaná na svého muže, že mě ve všem nechává samotnou a neustále jsem mu to po příchodu domů připomínala. Ale on to nebral na vědomí. Každá naše hádka skončila tím, že mi řekl: „Když tě to nebaví tak se sbal a jdi k mamince, tam se snad budeš mít líp.“

Mrzelo mě to jeho chování. Byla jsem naštvaná na celý svět a měla jsem toho dost.

Byla sobota. Chystal se, že pojede do práce a ještě před jeho odchodem jsme se vážně škaredě pohádali a ve dveřích mi řekl to samé: „Když chceš, tak se sbal a jdi.“ Děsně jsem se vytočila a ještě než stihl vytáhnout motorku z garáže jsem šla za ním a zeptala jsem se ho co to má znamenat. Křičeli jsme na sebe, než ze mě vypadlo: „Ty někoho máš?“

Náhle zbledl, jeho oči se zaleskly slzami a vypadlo z něj: „Ano.“

V ten moment jsem nevěděla co říct. Celá zem se pode mnou propadla. Všechny moje sny byly v tahu. Cítila jsem se bezmocná, ztracená a zhrzená. Ublížil mi nejhůř jak mohl.

„S kým?“ zaptala jsem se.

„Se svou šéfovou,“ odpověděl mi se slzami v očích.

„A jak dlouho?“ zeptala jsem se s hlubokým nádechem, abych se uklidnila a nezačala brečet taky. To jsem nechtěla.

„Chvíli,“ odpověděl mi.

Ještě chvíli jsme se bavili, než musel vážně odjet do práce. Nepamatuji si už o čem přesně, ale řekla jsem mu, že musím odjet. Že tohle je moc. Psal mi, volal mi z práce. Nedokázal se na nic soustředit a ještě ve dvě ráno dojel za mnou domů, ubrečený a ptal se mě co budeme dělat.

No co asi? Pomyslela jsem si. Ty jsi mě podvedl a já chci pryč. To jsem si myslela v tu chvíli, ale nebyla to tak úplně pravda. Začala jsem se balit a celou noc i ráno jsme o tom mluvili. Co bude, zda bude moct vidět malého, že to on chce, chce mi posílat peníze, nechce mi ublížit to nechtěl nikdy, že to bylo jen o sexu, ale prostě se do ní zamiloval a chce být s ní. Že chce abych si někoho našla a byla taky šťastná. Že to pochopí, když si někoho najdu. Ptal se ale taky, zda když zjistí, že to byla největší pičovina, zda bych mu dala šanci. Brečel. I celou cestu k našim, kam mě vezl. Byla jsem smutná, ale jenom uvnitř. Navenek jsem působila až příliš klidně, než se za ním zavřely dveře, já zalezla nahoru do svého starého pokojíčku a rozbrečela jsem se tam. Nedokázala jsem to zastavit. Brečela jsem a brečela i večer když jsme si volali. Bylo to těžké a já to nedokázala zpracovat u našich, chtěla sem být ve svém domově, tam kde jsem se cítila doma poslední dva roky. Tam kde byl ON.

V úterý jsem musela k doktorovi, takže v pondělí večer pro mě dojel i pro malého a vezl nás zpět domů. Teď toho lituji, že jsem to nezrušila a nedala nám více času, protože to co bylo pak následující týdny doma bylo jako z hororu. Neustále hádky, řeči o tom. Chtěl se vrátit a já chtěla aby to ukončil. Do toho mi začal psát manžel jeho šéfové, a já zjistila, že ještě měsíc po tom, co sem byla už zase s ním doma to s ní pořád táhne. Jen mi její manžel potvrdil, co jsem tušila a začalo to nanovo. Mezi osmi očima jsme to ukončili. Nebo oni, ale opět další lež a další měsíc co spolu fungovali, než se jim stala nehoda a nabořili jeho auto a opět zase musel ukončit něco co už mělo být u konce.

Připadala jsem si jak na kolotoči, který se nechtěl zastavit. Mám ty dny i měsíce hodně splynulé do jedného guláše, kdybych si nepsala deník asi bych nevěděla, kdy co bylo a jak. (Píši teď velmi stručně, ale nebojte, o všem se velmi brzy rozepíši…ale nebude to snadné)

Jednou večer, bylo to několik dní po tom, co to s ní podle něj definitivně ukončil jsme si povídali. Hodně dlouho a velmi otevřeně o všem. Řekl mi spoustu věcí o nich, jak to začalo a proč. Ale taky, že mu na ní pořád záleží. Což sem chápala, ale i mě to dost mrzelo a vadilo. Od toho rozhovoru jsme jich ještě pár měli a i mezi námi to začalo fungovat a mnohem lépe, než předtím a já věřila, že to začalo být super, že nám to klape a miluje už zase jenom mě a naši rodinu.

Pár měsíců na to jsem zjistila, že jsem se zase šeredně spletla. Zase si s ní psal a ne jen tak jako s šéfovou nebo kamarádkou, ale dost nevhodné zprávy. A bylo to tu zase! Mám jít, nebo mi ještě stojí za tu šanci?

Více o tom, jak to vše bylo a jak jsem se rozhodla již brzy v dalších článcích….