Hanka Šimáčková je lektorka francouzštiny a autorka dvou zajímavých online projektů: ProfHanka a Digitální lektoři. Kromě toho, že učí lidi francouzštinu, tak i pomáhá svým kolegům, jazykovým lektorům, učit online. Online výuce se totiž začala věnovat už dávno před tím, než se z ní stal boom. Za těch 9 let se toho hodně změnilo a práce online lektora nabrala díky obrovskému technologickému pokroku úplně jiné obrátky.
Francouzština byla pro mě můj první cizí jazyk. Rodiče se rozhodli pro ZŠ, kde se francouzština vyučovala už od 3. třídy. Myslím, že se tak rozhodli proto, že máme vzdálené příbuzné žijící v Bruselu. Moje školní učení francouzštiny ale nestálo za nic. Neuměla jsem vůbec mluvit. Když jsem z francouzštiny maturovala, musela jsem se šprtat otázky nazpaměť, protože jsem tomu vůbec nerozuměla. I tak jsem se rozhodla, že se francouzštině budu věnovat dál a přihlásila jsem se na Pedagogickou fakultu na obor Lektorství francouzštiny. Dostala jsem se tam s odřenýma ušima, francouzsky jsem uměla špatně. První rok byl pro mě hodně náročný, učila jsem se od rána do večera.
Stala se ze mě příkladná šprtka a brzo jedna z nejlepších studentek v oboru. Prostě z nuly na sto. Každopádně jsem si tento jazyk postupně zamilovala.
Miluju ten jazyk, jeho zvuk a melodii. Hodně studentů se děsí francouzské výslovnosti, ale ona vůbec není tak hrozná, jak se zdá. Je zábavná a má jasná pravidla. Průběžně na mém webu https://profhanka.cz/ vypisuji hravé kurzy, kde se výslovnosti věnujeme.
Kromě jazyka mám strašně ráda Francii. Jezdím tam pravidelně a po téměř 7 let byla i mým druhým domovem. Pořád mě nepřestává udivovat, jak je nádherná. Už bych tam sice nechtěla žít natrvalo, ale na dovolenou tam jezdím pořád. Krásná příroda, sluníčko, hory, moře, víno, sýry, čerstvé croissanty ke snídani … To je něco, co mě asi nikdy v životě neomrzí.
Už během studia na “Pajdáku” jsem si přivydělávala jako lektorka francouzštiny a jezdila jsem ke svým studentům na osobní lekce k nim domů. Když jsem pak ale na magistrovi v roce 2014 odjela na Erasmus, nabídla jsem svým studentům, kteří o francouzštinu nechtěli přijít, že to zkusíme online. Ani oni, ani já jsme z toho nebyli ze začátku vůbec nadšení a doufali jsme, že to nějak přežijeme a po návratu z Erasmu zas budeme pokračovat “normálně”. Když jsme si ale k online výuce přičuchli, brzo jsme zjistili, že to je skvělý a už to snad ani nechceme jinak. Mě to fakt chytlo, začala jsem tvořit svým studentům webovky s materiály, online aktivity, hry. Hodně jsem se snažila, aby byla online výuka kvalitní a zároveň zábavná. Když jsem se za rok vrátila do Česka, k běžné osobní výuce jsem se už nevrátila. Cestovala jsem, strávila jsem další půlrok ve Francii a 3 měsíce v Portoriku a učila jsem odkudkoli.
Nebyl. Téměř vůbec. O online výuce nikdo nic nevěděl a většina lidí na to reagovala dost skepticky. Učila jsem jen pár svých věrných studentů, kteří se mnou zůstali a na online výuku si postupně zvykli, ale sami od sebe by do ní primárně nešli. Pak se na mě postupně začali obracet lidi, kteří online výuku vyhledávali z toho důvodu, že klasická výuka pro mě byla nedostupná. Nejčastěji to byli Češi žijící v zahraničí (v Mexiku, ve Francii, v Nizozemsku, v Anglii, …), kteří hledali českého lektora francouzštiny. Pak i maminky na mateřské nebo třeba manažeři a ředitelé firem, kteří hodně cestovali a neměli možnost dojíždět nikam na kurzy v určitý čas.
Lidi prostě tehdy brali online výuku jako takový plán B, po kterém sáhnou, když klasická osobní výuka není možná. Jinak ne.
Je to jako se vším, co je nové. Zásadní problém je ten, že to lidi neznají, nejsou na to zvyklí a často ani neví, jak si to vlastně představit. Slyšela jsem různé reakce jako: “A to tě jako ti studenti nevidí?”, “To furt něco klikáte na obrazovce?” nebo: “Vždyť se to musí furt sekat a vypadávat.”
Často se stávalo, že když si studenti online výuku zkusili, byli překvapení, jak je vlastně skvělá, a že jejich obavy byly úplně zbytečné. Já jsem taky ze začátku byla skeptická a říkala jsem si, že přece nejde nahradit to, že chci psát na tabuli, škrtat, kreslit, podtrhávat, ukazovat v materiálech na určitá slovíčka, pouštět audio cvičení, hrát hry a rozdávat kartičky… Ale postupně jsem objevila online nástroje, které tohle všechno umožňují a online výuka tak díky nim může být úplně stejně efektivní, jako ta osobní. Minimálně ta individuální (jeden na jednoho) určitě.
Ano, hodně se toho změnilo. Díky covidu a všem těm lockdownům, kdy se kurzy, schůzky a meetingy v práci museli převést do onlinu, si všichni na online komunikaci začali zvykat. Před covidem lidi tušili, že existuje nějaký Skype, přes který se prý dá volat s videem a používali ho možná tak na komunikaci se svými dětmi, když studovali v zahraničí. A dnes? Dnes už každý v práci komunikuje přes Teamsy, účastní se Zoom meetingů, posílá texty v Google Docs, v práci tvoří myšlenkové mapy v Miru nebo Figmě, používá Canvu a všem to přijde jako naprostá samozřejmost. Za ty 3 roky se neuvěřitelným způsobem zvýšila technická gramotnost a lidi se naučili líp pracovat na počítači. Dokonce i můj strejda, který před covidem ani neuměl zapnout počítač, dnes jako učitel posílá studentům úkoly v Google Classroom, komunikuje s nima naprosto běžně přes e-maily a vyhledává si materiály na internetu. Dnes už si lidi dovedou daleko líp představit, jak taková online výuka probíhá a co od ní můžou očekávat. Zároveň se taky hodně zlepšila i technika. Máme výkonnější počítače, rychlejší internet a kvalitnější mikrofony i webkamery, což hodně přispělo k tomu, že jsou online schůzky čím dál oblíbenější.
Přesně tak, první lockdown v březnu roku 2020 byl pro jazykové lektory obrovský šok. Narozdíl od učitelů ve školách, lektoři většinou nejsou zaměstnaní a pracují jako freelanceři na dohody nebo faktury pro různé jazykové školy, firmy a individuální studenty. Lockdownem vlastně ze dne na den téměř přišli o veškeré příjmy a přechod na online výuku byl pro ně jediná záchrana. Jenže absolutně netušili, jak na to. To, co já jsem se učila postupně a v klidu tehdy na Erasmu během studií, se oni museli naučit za pár dní. Spolu s kolegyní Ivanou Kudrnovou, lektorkou španělštiny, jsme se tehdy rozhodly, že jim pomůžeme. Během pár dní práce od rána do noci jsme založily projekt https://digitalnilektori.cz/ a 15.března 2020 jsme odvysílaly náš první webinář zdarma, ve kterém jsme ukázaly lektorům základy online výuky a sdílely jsme s nima know-how, na které jsme si samy přicházely několik let. Tento webinář vidělo tehdy přibližně 5 000 lektorů a my jsme začaly nabízet kurzy a školení pro lektory a jazykové školy.
Ze začátku byly ty kurzy hlavně o technických dovednostech a ovládání online nástrojů, postupně se to překlopilo do pedagogických školení, později i do podnikatelských. Těch témat, která online jazykový lektor na volné noze řeší, je hodně, a nám se mimo jiné podařilo vybudovat velkou Facebookovou skupinu, ve které se nebráníme otevření jakéhokoli tématu z této oblasti a kde si i lektoři navzájem radí a pomáhají. Ta změna, která v našem oboru nastala od začátku covidu, je markantní. Ze začátku spousta lektorů neměla ani vlastní počítač, používali jen papírové učebnice, nepoužívali sdílené složky a dokumenty, neuměli tvořit ani vyhledávat online aktivity a nevěděli si rady s komunikačními programy jako Skype, Zoom, Teams apod. Tyto základy se naštěstí celkem rychle naučili a my jsme se začaly věnovat zpestřováním lekcí a tomu, jak tvořit vlastních hry a hezké a zábavné aktivity.
Je to tak. Postupně lektoři začali narážet na to, že potřebují víc studentů, protože kvůli ekonomické krizi během covidu přišli o hodně kšeftů. Tak jsme začaly školit, jak si vytvořit vlastní projekt na sociálních sítích a dělat marketing. Lektorům se brzy zaplnili rozvrhy k prasknutí a teď se věnujeme v Digitálních lektorech spíš tomu, jak za méně času vydělat více peněz, jak si usnadnit práci a jak mít víc volného času. Mezi náš nejoblíbenější kurz patří LETNÍ INTENZIVNÍ PROGRAM, ve kterém se věnujeme asynchronní výuce. Je to online výuka, která neprobíhá přes Zoom/Teams apod., ale kde lektor řídí samostudium svých studentů, zadává jim práci a komunikuje s nimi na dálku. Je až neuvěřitelné, že před 3 lety lidi často neuměli ani přijmout online hovor a dnes vám bez problému sdílí své domácí úkoly tvořené na počítači, natáčí videa a posílají screenshoty vypracovaných online autokorektivních aktivit.
Chceš i ty mít rozhovor na stránkách tohoto blogu? Pak se přidej do masterclass skupiny Ženy v online světě, kde najdeš více informací.
Jsem blogerka a zakladatelka online projektu Ženy v online světě. Jsem hrdou maminkou malého skřítka a také milovnicí fantasy knih a seriálů. Potěší mne balíček gumítků a procházka v přírodě nebo pokec s kamarádkou. A co tebe?
Aktuální vydání e-magazínu ONLINE. Příběhy, které inspirují.
Jsem Viktorie Tiw, váš průvodce světem blogování, který vaše podnikání posune zase o krok dál.
Vaše dotazy či nabídky na spolupráci směřujte na můj e-mail. Odpovím vám ve své pracovní době od 8:00 do 15:00 ve všední dny.
