Iveta Nejezchlebová aneb když tělo přestane mlčet

Když všechno zvládáš… ale něco nesedí

Jsou dny, kdy všechno zvládám. Vstanu, zapnu hlavu a jedu. Myšlenky jsou rychlé, seznam úkolů dlouhý a tělo je prostě u toho. Sedí, vstává, přenáší mě z místa na místo. Počítám s ním. Stejně jako s tím, že vydrží.

Jenže někde během dne se něco začne lámat. Soustředění kolísá, práce se natahuje, únava se hlásí dřív, než bych čekala. Ramena jsou ztuhlá, dech mělčí, hlava těžší. Říkám si, že to přejde. Že večer si odpočinu. Že zítra to bude lepší.

A ono to lepší nepřijde.

Tělo sice pořád funguje, ale už ne se mnou. Spíš proti mně. A já si pomalu začínám uvědomovat, že možná není problém v tom, kolik toho mám. Možná je problém v tom, že celé dny používám jen jednu část sebe.

Setkání, které změní úhel pohledu

Právě tady dává smysl setkání s Ivetou.

Ne jako s někým, kdo by mi řekl, že mám všechno zpomalit, vypnout nebo změnit život. Iveta mluví jinak. Klidně. Věcně. A hlavně s respektem k ženám, které jsou zvyklé fungovat hlavou a potřebují, aby jim věci dávaly smysl.

Ukazuje mi, že tělo není slabé místo, které musím „opravovat“, když se pokazí. Je to nástroj. Základní opora všeho, co dělám.

Tělo není něco navíc. Je to základ.

Na jejím blogu i v práci s ženami se pořád vrací jedna myšlenka: tělo není doplněk k výkonu, ale jeho základ. Není to položka na seznamu úkolů, která se řeší, až když zbude čas.

Je to to, na čem stojí:

• soustředění,
• rozhodování,
• energie,
• psychická pohoda.

Když se o něj starám průběžně a vědomě, všechno ostatní začne jít snáz.

Postupně mi dochází, že únava nebyla selhání. Že roztěkanost nebyla neschopnost. Byly to signály. Jemné, ale vytrvalé. A já jsem je dlouho ignorovala, protože jsem si myslela, že takhle to prostě má být.

Dvacet minut, které změní celý den

Iveta nepřichází s dlouhými tréninky ani s tlakem na výkon. Mluví o malých, promyšlených pohybech, které dávají tělu přesně to, co potřebuje.

Často stačí 20 minut správného pohybu a celý den se začne skládat jinak.
Práce, která by mi normálně zabrala dvě nebo tři hodiny, je hotová mnohem dřív. Ne proto, že bych se nutila víc, ale proto, že tělo a hlava konečně spolupracují.

Blog pro ženy, které chtějí fungovat dlouhodobě

Ivetin blog je místem, kde se o těle mluví bez dramat a bez strašení. Je psaný pro ženy, které mají plnou hlavu povinností a chtějí fungovat dlouhodobě – ne jen přežívat jednotlivé dny.

Pro ženy, které tuší, že když se naučí naslouchat tělu dřív, než se ozve bolestí, mohou změnit nejen to, jak se cítí, ale i to, jak pracují a rozhodují se.

Tělo v provozu. Život v rovnováze.

Pokud chtějí jít ještě o krok dál, vytváří Iveta prostor v Klubu Tělo v provozu. Místo, kde se o tělo staráš průběžně a bez tlaku. Ne proto, abys byla „lepší verzí sebe“, ale proto, abys měla stabilní základ pro život, který už žiješ.

Protože tělo není brzda.
Je to opora.

Iveta Nejezchlebová tvoří blog, klub i obsah pro ženy, které chtějí pracovat hlavou a zároveň se cítit dobře ve vlastním těle.

👉 Blog: https://ivetanejezchlebova.cz/home/blog/
👉 Instagram: https://www.instagram.com/klidne_telo_klidna_mysl/
👉 Klub Tělo v provozu: https://unava.ivetanejezchlebova.cz/telo-v-provozu/telovprovozu
👉 Profil v Katalogu blogerek: https://katalog.zenyvonlinesvete.cz/iveta-nejezchlebova/